Stále

8. října 2011 v 17:09 | NIKOLA DOUSOVA

Ráno, prvých desať minút
padnú všetky slová...
Potom už len rozoberáme ich
stále dookola...

Čo sa stalo, čo ťa vzalo,
kto ti teraz velí?
Len epitetá a každá veta
na vety sa delí...

Stále sa máme o čom rozprávať
ale nás to baví...
Stále sa máme prečo pohádať...
Potom sekať dobrotu
a hrať sa na stelesnenú ochotu...
To je naše stále
ooooooo

Pri obede na posede
bisťu kade, všade spolu...
Neprajúci v márnej snahe
máčajú slivky do etanolu...

Stále sa máme o čom rozprávať
ale nás to baví...
Stále sa máme prečo pohádať...
Potom sekať dobrotu
a hrať sa na stelesnenú ochotu...
To je naše stále
Stále sa máme o čom rozprávať
ale nás to baví...
Stále sa máme prečo pohádať...
Potom sekať dobrotu
a hrať sa na stelesnenú ochotu...
To je naše stále
To je naše stále
Naše stále...
 

čajky

8. října 2011 v 17:07 | NIKOLA DOUSOVA

Nad stredozemným morom,
tíško letia Čajky,
Čo tam robia?

Svet sa na ne hnevá,
dymí sa mi s fajky.
Letia ponad jeho moria...ooooo...

Ref.
Maličkosti každý predýcha,
preto si ich každý dovolí.
A celý svet se drží vety: ,,Kdo chce,čo chce''.
Horia vztýčené vlajky...
Podráždění ludia a štrajky.....

Dnes už neotvorí nikto...Ezopové bajky....
deti sa s tým rodia....úúúú

Ponad vysoké hory,
letěli tie čajky,
Ponad sivé polia....ooooou

Ref.
Maličkosti každý predýcha,
preto si ich každý dovolí.
A celý svet se drží vety: ,,Kdo chce,čo chce''.
Horia vztýčené vlajky...
Podráždění ludia a štrajky.....

Strieláme si do hláv bez prestávky,
tie rány trochu bolia...úúúúúúú
Strieláme naďalej,
dálej pálme vlastné vlajky,kým nepovolia...oooooo

Ref.
Maličkosti každý predýcha,
preto si ich každý dovolí.
A celý svet se drží vety: ,,Kdo chce,čo chce''.
Horia vztýčené vlajky...
Podráždění ludia a štrajky.....
Podráždění ludia a štrajky.....

ááááááá

neplac zlato

8. října 2011 v 16:55 | NIKOLA DOUSOVA
Zapnem lampu
a ty plačeš...
mokro v očiach
kvôli láske...

Otvorím dvere
stále plačeš...
Sama nevieš,
že prečo je to také ťažké...

Ref.:
Čo by ti múdry povedal na to
neplač zlato...
Veď dnes už nič nestojí ti za to
aby sa človek trápil...
neplač zlato...

Prídeš za mnou,
stále plačeš...
Málo zlé
robíš si zlým...

Pýtam sa ťa
ešte plačeš?!
Bola to láska,
už nie je, čo s tým...

Ref.:
Čo by ti múdry povedal na to
iba neplač zlato...
Veď dnes už nič nestojí ti za to
aby sa človek trápil...



Ref.:
Čo by ti múdry povedal na to
iba neplač zlato...
Veď dnes už nič nestojí ti za to
aby sa človek trápil...

Čo by ti múdry povedal na to
iba neplač zlato...
Veď dnes už nič nestojí ti za to
aby sa človek trápil...
neplač zlato...
 


cesty

8. října 2011 v 16:48 | NIKOLA DOUSOVA

Už mnoho snov sa mi splnilo,
rád sa dívám,
ako ich snívám jeden po druhom.

Ve svetle refrektorou,
to je už za námi...
stále mi niekto iný kríží cestu,
svojimi cestami.


Ref.
Už len pár cielov mám,
čo je dnes to má eště čas.
už len pár túžob mám,
pre nás.....
My nemožeme žít bez snov,
a sny zase potrebujú nás...

Už mnoho myšlenok
hlavou nám výrilo,
rád snívám.....
Ležet na lúke pri lese...

Rátať si dobré body,
to je už za námi...
Stále sa moje cesty prelínajú s tvojami cestami.

Ref.
Už len pár cielov mám,
čo je dnes to má eště čas.
už len pár túžob mám,
pre nás.....
My nemožeme žít bez snov,
a sny zase potrebujú nás...

Ref.
Už len pár cielov mám,
čo je dnes to má eště čas.
už len pár túžob mám,
pre nás.....
My nemožeme žít bez snov,
a sny zase potrebujú nás...
Každý má svoje ciele,
a boli čierno biele farebné..
Prevažne pre ľudí sú križovatky potrebné...

lucienne

8. října 2011 v 16:39 | NIKOLA DOUSOVA

Padol jej z neba,
Krvavý od vojny,
Stretli sa pohľady dejiny a dojmy,
Nevedela čo je láska,
slovám tým nerozumela,
Nenápadne krehká kráska,
milovala no osamela,
Ref:
A tak čakala čo iné mohla,
Lucienne plakala stačil pohľad,
bála sa hľadala svoj poklad.

Padol jej k rukám,
čistím bez viny,
v krajine chýr studenej vojny,
Netušila kam má ísť,
Netušila celkom nič,
len to že môže o všetko prísť.
Z vojny láska z lásky nič.

Ref:
A tak čakala čo iné mohla,
Lucienne plakala stačil pohľad,
bála sa hľadala svoj poklad.


Neplač Lucienne ľúbiť smieš,
Moja Lucienne ľúbim ťa tiež,
Lucienne chcem len vedieť že to vieš.


Ref:

A tak čakala čo iné mohla,
Lucienne plakala stačil pohľad,
bála sa hľadala svoj poklad.

rozhovor cti

1. září 2011 v 19:14 | NIKOLA DOUSOVA

Kdyby ho nakonec nechytil zpěv, možná, že by dnes Martin Harich (16), nejmladší finalista letošní federální SuperStar, studoval místo gymnázia dopravní školu. Od dětství ho totiž fascinovaly vlaky a lanovky. Ve dvanácti ale tenhle muzikální kluk z Liptovského Mikuláše začal hrát na kytaru a přihlásil se do soutěže, v níž uspěl. Nyní chystá se svou kapelou první desku, na kterou si téměř všechny písničky napsal sám. Dost možná, že singl Nezvestná - jedinou neautorskou skladbu - jste už slyšeli.
Při rozhovorech často padají otázky, na které dotazovaní neradi odpovídají…
Martin Harich:
…to je pro mě nějaká psychická příprava?
Vůbec. Nebudu se tě ptát na nic nepříjemného, naopak by mě zajímalo, jestli je nějaké téma, ke kterému by ses rád vyjádřil, ale nikdo se tě na něj nezeptal.
M. H.:
Ufff, ze kterých novin že to jsi? Psycho? Psycho.cz? Jestli teda mám chuť říct něco světu, jo? Třeba světový mír. Zkusím si to rozmyslet, než bude konec rozhovoru.
Když jsi byl malý, vystupoval jsi ve folklórním souboru, kde tě příliš nebavila taneční složka.
M. H.:
Já jsem hlavně vždycky zpíval.
Martinův otec: Ono to bylo spíš takové chození než tanec.
M. H.: Ano, já jsem si tam tak chodil. Většinou někde vzadu (směje se).
- nejmladší finalista druhého ročníku Česko Slovenské SuperStar
- studuje na Gymnáziu M. M. Hodžu v Liptovském Mikuláši
- na kytaru hraje od dvanácti let, dokáže zahrát i na klavír, bicí, flétnu a brumli
- chodil do folklórního suboru, odmalička ho bavily vlaky, lanovky, vleky a kolotoče. Sbíral angličáky a také rád čte.
- se svou kapelou Musitany Hope chystá první desku
Měl jsi tehdy sen být něčím jiným než muzikantem?
M. H.:
Celé moje dětství se dá rozdělit na několik period. Každé období trvalo zhruba měsíc, tehdy jsem tu věc, která mě zrovna bavila, dělal snad na milion procent.
Bavily mě vlaky, každý den jsem několik hodin seděl u přejezdu, v ruce notýsek a psal jsem si, kdy který vlak projíždí a v kolik hodin se zavírají a otevírají závory. Když mě pak lidi u přejezdu neviděl, chodili a ptali se, kde je ten Harich?
Zájem o vlaky vystřídaly vleky a lanovky, které jsem pozoroval, když jsme jezdili lyžovat. Fascinovalo mě, jak fungují, takže pak byly všude po dědině natahané šňůry. Doma jsem si vyráběl modely z papíru, měly i motorek, takže fungovaly. Potom přišly na řadu kolotoče, ty mě taky strašně bavily, a tak jsem chtěl být kolotočářem. I kolotoče jsem si doma vyráběl.
Otec: A dinosauři.
M. H.: Jasně, ti mě taky fascinovali, takže jsem se učil nazpaměť celé encyklopedie. Úplně fanatický jsem byl. Sbíral jsem angličáky a známky a taky jsem chtěl být moderátorem. No a v jedenácti přišla muzika, ta mě zatím drží a snad nepustí.
Když malý Martin Harich zrovna nestavěl lanovky a nesbíral angličáky, co ještě dělal? Chodil ven, nebo si raději doma četl?
M. H.
: Většinu života jsem strávil na dědině. Tam tehdy žilo asi sto obyvatel. Teď po SuperStar už jich je tam víc, protože udělali kanalizaci (směje se). Když jsem byl malý, nebylo tam moc dětí, takže jsem měl jen jednoho kamaráda. Většinou jsem byl spíš sám.
Martin Harich na koncertěTakže sis hodně četl?
M. H.:
Ano. Teď už tolik nečtu, protože nemám moc času, ale čtení mám velmi rád. Samozřejmě jsem přečetl všechny Harry Pottery, ty jsem úplně hltal. Pak Záhady od Alfreda Hitchcocka a podobně. Někdy mě s tím čtením museli krotit, jednu dobu jsem četl celý den od rána do večera a nic jiného jsem nedělal.
Bavila tě i povinná četba ve škole?
M.H.: Když nám dali povinnou četbu poprvé - knihu Jar Adely Ostrolúckej, to je o Ľudovítovi Štúrovi (mimo jiné kodifikátor současné spisovné slovenštiny - pozn. red.), všichni frkali, jaké je to nesnesitelné čtení. Mně to naopak strašně bavilo. Takže i vztah k povinné četbě jsem měl kladný. Zlom nastal a ve chvíli, kdy jsem naplno začal dělat muziku. Pak šly ostatní věci na druhou kolej.
Nikdy jsi nepochyboval o tom, jestli je hudba pro tebe to správné? Jestli má smysl se jí naplno věnovat?
M. H.:
Když jsme třeba hráli dva dny v kuse, řekl jsem si, že třetí den už hrát nebudu a půjdu se radši pořádně vyspat. Rozhodně to ale nebylo tak, že bych třeba týden v kuse nehrál na kytaru, protože by mě najednou nebavila. To se mi ještě nestalo.Když jsem kytaru chytil do ruky poprvé, samozřejmě, že jsem si neřekl, že se přihlásím do SuperStar a udělám klip na MTV, to je jasný. Fascinovala mě hudba a texty, takže hudbu dělám kvůli muzice samotné.
Jaký máš vztah k ostatním nástrojům?
M. H.:
Kromě kytary si dokážu zahrát na flétnu, na bicí, na klavír a na brumli. Jsem na sebe strašně hrdý, že umím zahrát na brumli. Víš co to je? Takové to peuuooommm peuuooommm (napodobuje zvuk brumle). Úplně skvělá věc.
Martin Harich v Česko Slovenské SuperStar zpívá Šrouby do hlavy od Lucie

Brumli samozřejmě znám. To jsi šikovný.
M. H.: Ale úplně nejvíc je pro mě zpěv.
Když bychom přešli k hudebním vzorům...
M. H.:
…tak to bych mohl popsat snad celou hudební scénu, protože mě ovlivnila spousta interpretů.
Myslel jsem spíš okamžik, který popisuješ na svých stránkách. Moment, kdy jsi poprvé viděl hudebníka zavěšeného vzhůru nohama a jásající davy fanoušků. Kdo byl ten zpěvák?
M. H.
: Robbie Williams, myslím, že u nás v rodině ho máme všichni rádi. Byl to asi první koncert, který jsem viděl na DVD. Spadla mi z něj čelist, jak byl super. Líbí se mi Robbieho projev a hodně jsem se u něj inspiroval.
Otec: Myslím si, že je mu podobný i tím, jak dokáže strhnout davy.
M. H.: Já Robbieho strašně uznávám za to, co v životě dokázal. I když takové té kapitole kolem drog bych se chtěl samozřejmě vyhnout.
Jsi hodně mladý, ale také hodně nadšený. Nebojíš se, že časem spotřebuješ všechnu energii a záchytné body budeš hledat jinde?
M. H.:
Zatím se toho nebojím vůbec. Kdyby náhodou něco takového mělo u mě nastat, tak ti dám vědět (směje se). Já to prostě nemůžu vystát; holka, která kouří, u mě nemá šanci, a když třeba zpěvák bere drogy, tak k němu nějak ztrácím cestu. Já jsem místo toho závislý na čokoládě a taky jsem začal sbírat kytary.
Kolik jich máš?
M. H.:
Bude jich přes deset, vlastně jsem je ještě ani nespočítal. Ale tento týden jsem si koupil další.
Vzkaz od Martina Haricha fanouškůmPo které toužíš úplně nejvíc?
Otec
: To bude i pro mě zajímavé. Pořád chtěl Fender, kterého si teď koupil.
M. H.: Strašný respekt mám ke Gibson Les Paul Supreme Alpine White. Ale myslím, že tu příští týden ještě mít nebudu.
Otec: Musí zahrát ještě pár koncertů. Teď spíš potřebujeme dodávku.
M. H.: Koupit bych si ji mohl, ale pro mě je to taková inspirace a motivace. Ještě jsem na ni mladý.
Chystáš svou první desku. Jak bude vypadat?
Otec: Taková kulatá věc s dírou uprostřed. Chtěli jsme hranatou, ale tu prý neumí (směje se).
M. H.: Nechci říkat, že tam bude jedenáct skladeb, protože na tom jsme se ještě úplně nedohodli; já bych jich tam dal klidně 150. Stylově nechci naší kapelu Musitany Hope nějak omezovat, vždycky jsem chtěl dělat obyčejnou hudbu pro obyčejné lidi. Aby to bylo melodické, mohl sis to zazpívat v kruhu přátel.
Bude celé album slovensky?
Otec:
(pouští instrumentální doprovod) Podmaz.
M. H.: Tati, vypni to prosím tě. Mě to ruší, protože přemýšlím, kdy mám začít zpívat (směje se). Jaká byla otázka? Ano, na tomhle CD budou všechny písničky slovensky. Zkoušel jsem i něco anglicky, ale nejsem s tím vnitřně sžitý. To spíš dřív nahraju písničku v češtině.
Kolik skladeb vzniklo už před tvým účinkováním v SuperStar?
M. H.:
Vlastně všechny až na Nezvestnú, ta jediná není autorská a vznikla až po SuperStar, jakože kvazi napsaná mně na tělo, tak, aby splňovala to, co si asi představuji pod pojmem klavírní pop rock.
Martin Harich - Nezvestná

Teď ti vyšel k singlu Nezvestná i klip. Kde se natáčel a jak vznikal?
M. H.: V Bratislavě, ale mělo to být natočené jako by univerzálně, v urban stylu, aby si v tom každý našel svůj kousek. I ježek byl z Bratislavy, protože na toho se budeš chtít určitě taky zeptat.
Jasně, Nezvestná je, předpokládám, o dívce a najednou se v hlavní roli klipu objeví ježek.
M. H.:
On tam přišel úplnou náhodou během natáčení. Kameraman mi říká, lehni si k němu, něco natočíme. A ježek je teď hlavní hvězda klipu.
Tak co, už jsi vymyslel tu otázku, na kterou strašně toužíš odpovědět, ale nikdo se tě na ní zatím nezeptal?
M. H.:
Vůbec. (smích)

narozeninova party

14. srpna 2011 v 14:10 | NIKOLA DOUSOVA

2. 10. 2011 - Narozeninová párty Brava - Óčko Music Club Praha

v observatoriu video a text

13. srpna 2011 v 21:26 | NIKOLA DOUSOVA
Opať ďalšie dlane na dvere klopú
moj kúsok drievka na papieri
zanechal stopu
Aby o pár rokov mohol pán neistý
svojím pohľadom kyslím
čítat historiu

Ešte stále ľudia do zeme kopú
moj kúsok drievka na papieri
zanechal stopu
aby o pár rokov,
keď si niekto zmyslí
mohol pohľadom istým
meniť historiu

V observátoriu malé svetlo
tak blízko,
že až tvoje čelo zbledlo
A ak naňho budeš chvílu ukazovať
tak majú múdri
o čom polemizovať
aspoň na malú chviľu
maju vplyv na svetlo
a dobrý pocit v duši

Na okne malé kvapky tíško klopú
moj kúsok drievka na papieri
zanechal stopu
načo do sladkého čaju
dávať citron kyslý
keď aj tak o pár rokov
niekto si zmyslí
zmeniť historiu

V observátoriu malé svetlo
tak blízko,
že až tvoje čelo zbledlo
A ak naňho budeš chvílu ukazovať
tak majú múdri
o čom polemizovať
aspoň na malú chviľu
maju vplyv na svetlo
a dobrý pocit v duši

V observátoriu malé svetlo
tak blízko,
že až tvoje čelo zbledlo
A ak naňho budeš chvíli ukazovať
tak majú múdri
o čom polemizovať
aspoň na malú chviľu
maju vplyv na svetlo
a dobrý pocit v duši

pribeh snov video a text

13. srpna 2011 v 21:25 | NIKOLA DOUSOVA

Znechucený milionkrát,
zasypaný domčekom z karát,
A ty teraz niekde s ňou, príbeh snov.

Ale mne to nevadi pozerám na vás,
koľkí v poradí.
A ty teraz niekde s ňou, kráčaš tmou.

Kam sa krúti tento svet,
keď čistej lásky skoro niet...
Láska stále hladá tmu,
zatváráš dvere, ja chcem íst dnu.
Aspoň jedným okom,
zatienim ti svetlo....

A ty teraz niekde s ňou, príbeh snov.

Poučený, vyškolený, titul z lásky zaručený.
A ty teraz niekde s ňou, pribeh snov.
Ale já to predýcham, za pár dní to rozdýchám.
A ty teraz niekde s ňou, kráčaš tmou.

Kam sa krúti tento svet,
keď čistej lásky skoro niet...
Láska stále hladá tmu,
zatváráš dvere, ja chcem íst dnu.
Aspoň jedným okom,
zatienim ti svetlo.

A ty teraz niekde s ňou, smutný príbeh snov.

A ty teraz niekde s ňou...

Kam sa krúti tento svet,
keď čistej lásky skoro niet...
Láska stále hladá tmu,
zatváráš dvere, ja chcem íst dnu.
Aspoň jedným okom,
zatienim ti svetlo.

A ty teraz niekde s ňou, smutný príbeh snov.

ja ta najdem video a text

13. srpna 2011 v 21:22 | NIKOLA DOUSOVA
Doteraz som celkom netušil
čo vlastne hľadám...
Mám pocit, že všetko som neskúsil
mne sa ťa žiada...
V každom dni v každom sne
v každej časti viem, že sme...
Nestratím už ani minútu,
kdesi cítim, že si tu...

Ref.: Ja ťa nájdem
aj keď hľadať by som mal
každý môj deň...
Ja ťa nájdem
v rybníku života ťa kdesi chytím,
ja to viem, len spievam, to čo cítim...

Toľko už som sa ťa nahľadal,
tvoja tvár žije mi v snoch...
V diagonále snov neváham
vybrať si nás dvoch...
V každom dni v každom sne
v každej časti viem, že sme...
Nestratím už ani minútu,
kdesi cítim, že si tu...

Ref.:Ja ťa nájdem
aj keď hľadať by som mal
každý môj deň...
Ja ťa nájdem
v rybníku života ťa kdesi chytím,
ja to viem, len spievam, to čo cítim...

R2.: Musím ťa nájsť, ja si verím
z čaju cítim tvoje pery...
Viem, že si v ňom ty...
A viem, že niekde si...

Ref.: Ja ťa nájdem
aj keď hľadať by som mal
každý môj deň...
Ja ťa nájdem
v rybníku života ťa kdesi chytím,
ja to viem, len spievam, to čo cítim...

Kam dál